Drahý příteli,

/ ... žádnýho nemám ne asi... /

svět je stejný. Hudba hraje, Praha v mlze, lidi žijou, křičí, spí, chodí, povídaj a ve mně je znovu nepokoj. Čert ví proč. Čert ví, se tak říká, ale možná ho tam vždycky zaseju já. Nevim.

Z klece do klece. Naučit se život nechat jít. Toužím být chvíli v myšlenkách s ním, i když jsem velmi prosila o zapomnění.

Tak zase někdy...

Navždy Tvé aloe

... odpočívej v pokoji, Ondro...

Měla jsem tu čest být na pár hodin ve Tvé společnosti. Tenkrát to byly špatné časy a Ty jsi mi ukázal dobro a krásu obyčejných chvil. Nechápu proč jsi odešel a je mi to moc líto.