svět je stejný. Hudba hraje, Praha v mlze, lidi žijou, křičí, spí, chodí, povídaj a ve mně je znovu nepokoj. Čert ví proč. Čert ví, se tak říká, ale možná ho tam vždycky zaseju já. Nevim.
Z klece do klece. Naučit se život nechat jít. Toužím být chvíli v myšlenkách s ním, i když jsem velmi prosila o zapomnění.
Tak zase někdy...
Navždy Tvé aloe
