Ve tmě

v říši stínů

samota

ke mě promlouvá

šeptá mi jména

mlžných rán

děsí a studí tahle slova

monology melodií

důvěrně známé
vůně tužeb 

jak voní slzy?

ty co vsákne nebe,

rozpustí tuš na polštář?

kam chodí spát ptáci? 

kam myšlenky?

kam čas?